2024

PRŮSVITNÁ

16.06.2024

Jsem čirá, a tak mě nevidíš.
Jsem čirá, dýcháš mě, ale necítíš.
Jsem čirá, piješ mě, ale na rtech ti nezůstávám.

VÍRA

11.05.2024

Buď můj, dokud hoří plamen,
přikládej polena do kamen!

VÍTR

17.04.2024

Pilníkem brousim ostré hrany,
pilníkem je brousim do ztracena,
život jak tenis je zleva zprava hraný
a klec pro ptáčka pozlacená.

Pilníkem brousim dračí drápy,
pilníkem je brousim do kulata,
život všechny nás slastně trápí
a vroucně mlhavá jsou jeho blata.

ČAS

11.02.2024

Černá postava jak smrtka mlhou se plouží,
bílé pahýly těl za sebou táhne louží.
A zvuk strašný se šíří nocí,
jak brousí kosu svojí moci.

CIZÍ HLAS

22.01.2024

Prostorem zní cizí hlas. Tak blízký zda se.
Chvěje mým tělem a já... vzdám se.
S vírou, že láska stále někde žije,
i když je stařenka, srdce jí bije
jak zvon ulitý z bronzových metafor.
Rozsvítí v žáru citu jasným světlem semafor
a proklouzne jak myška do polí...

A pak, ze láska nebolí....

Pyšná se tyčí Eifelova věž,
má slepé oči, nic nevidí
a křičí: "oči svěš
a bezhlavě vrážej do lidí!"

I když máš volume nadoraz,
jen brouci v půdě tě slyší,
a ty zas myslíš na provaz
lněný a pevný, co se liší
každým svým uzlem, každým záhybem.

Mám slabost ve svalech, sem rozpolcená v půl,
před sebou tolik práce a prázdný zda se stůl.
Z dubových pryčen mohutná ohrada,
a nekonečná luka, když letim triskem...

Jet bez sedla a nebo na dlouhé třmeny,
cítit tu energii v pohybu a skákat lehce přes kameny.
Chtěla bych ... být svobodná a přece něčí,...

MOJE HORA

10.01.2024

Bělobou s tuží polní cestu maluji.
Vine se krajinou, jíž neskutečně miluji.
Svatý Jan z úvalu k městu shlíží,
nikdo nikdy mi tu neublíží.

Na věže s chrliči hledím s láskou vroucí
v srdci, jež jinde nemohlo by tolik tlouci.
Oči soch nad vinicí střeží sv. Barbory klid
a mě opět vítá vlídný kutnohorský lid....

PŘED ÚSVITEM

10.01.2024

Orion mi do kůže noci vypaluje pihy.
Hvězdy padající v ní nechávají rýhy
a velký vůz na předloktí ztratil oj.
Kometa malá mě lačne skryvá pod závoj
mlžného prachu, co padá mi do tváře.
Měsíce srpek svým ostrým mečem rozpáře
pupek snů až k hrdlu rán, jež zatím sní tu
...pak vzplanu a rozplynu se ve slunečním svitu....