2024

U DNA

28.11.2024

Mám ospalá víčka, příliv se o útesy tříští,
v hlubině mořské temný a chladný je úsvit příští.

Překvapivé ticho sobotní noci se tříští o můj dech
a s přivřenými víčky šlehají z lamp desítky ostrých mečů.
Letní žár vyhasl a chladno je v podzimních zdech,
když vzpomínky loňské za sebou tak silně blízce vleču.

ZELENÁ MÍLE

27.09.2024

Blíží se podzim. Orin mi sčítá ztráty
a Velký vůz je plný prázdných slok
písní, co hrál si mi na telegrafní dráty,
textů, co mám jich plný blok.

Tak nízko je nad obzorem temným
souhvězdí, co vždy mi ukazuje cestu.
Hlas noci šeptá hlasem jemným,
když kráčím pokořena v krutém vlastním trestu....

V MĚLČINĚ

27.09.2024

Postranní úmysly mi podélně prořízly zápěstí.
Čím starší sem, tím víc sem na pěstí.
Krev barví bílé víno a bosé nohy
a já zas pálím mosty, zas hoří vysušené stohy.

Jsem ztracená v realitě cizích světů
a nerozumím překladu, i když přeložím si každou větu.
Jsem ve váze bez vody, jsem džbán s tvou rukou na uchu,...

PLOTY

16.06.2024

Levým okem tě vidím vlevo.
Když mrknu druhým, skočíš doprava.
Oběma očima ... jsi v zákrytu
prostoru, lásce, společným cílům.
Jak plot na chvíli držíš pohromadě
plaňky prožitků nevšedních dní.

Zamrkám.
Pryč je sloupek i laťky.
Zmizel plot,
za kterým si pro mě kradl růže.

PRŮSVITNÁ

16.06.2024

Jsem čirá, a tak mě nevidíš.
Jsem čirá, dýcháš mě, ale necítíš.
Jsem čirá, piješ mě, ale na rtech ti nezůstávám.

VÍRA

11.05.2024

Buď můj, dokud hoří plamen,
přikládej polena do kamen!

VÍTR

17.04.2024

Pilníkem brousim ostré hrany,
pilníkem je brousim do ztracena,
život jak tenis je zleva zprava hraný
a klec pro ptáčka pozlacená.

Pilníkem brousim dračí drápy,
pilníkem je brousim do kulata,
život všechny nás slastně trápí
a vroucně mlhavá jsou jeho blata.

ČAS

11.02.2024

Černá postava jak smrtka mlhou se plouží,
bílé pahýly těl za sebou táhne louží.
A zvuk strašný se šíří nocí,
jak brousí kosu svojí moci.

CIZÍ HLAS

22.01.2024

Prostorem zní cizí hlas. Tak blízký zda se.
Chvěje mým tělem a já... vzdám se.
S vírou, že láska stále někde žije,
i když je stařenka, srdce jí bije
jak zvon ulitý z bronzových metafor.
Rozsvítí v žáru citu jasným světlem semafor
a proklouzne jak myška do polí...

A pak, ze láska nebolí....