VÍTR

Pilníkem brousim ostré hrany,
pilníkem je brousim do ztracena,
život jak tenis je zleva zprava hraný 
a klec pro ptáčka pozlacená.

Pilníkem brousim dračí drápy,
pilníkem je brousim do kulata,
život všechny nás slastně trápí
a vroucně mlhavá jsou jeho blata.

Když pilníkem brousim vlastní duši,
pilníkem ji brousim do klidných dní
a líbám a miluji až srdce buší
pro ty chvíle tak pravé, i když poslední.

Mám tě plnou hlavu a cítím klid s umíráním
po snídani hebkých dlaní
s lukem těl ranních milování,
jimiž jak vítr si proletěl.