TROSEČNÍK

Brodím se v písku loňských dní,
hledám, co zůstane, co odezní.
S pokorou se všem dnům klaním
a vzdávám hold mým plným dlaním.
 
Jsem vděčná za nádech do chladných rán,
blízkou duši i těl souznění,
vždy vzlétnu jak kormorán
nad vlny v proudech, co nic nezmění.

Můj Avatar má ladnou chůzi,
jsem možná sama sebou víc než druzí,
a hledám dveře tam, kde nechal's klíč.
Než doplavu a odemknu ... jsi pryč.