O ŽIVOT

Ozdobným perem mezi řádky
nakreslím kaňky inkoustem z prázdných per
a otřepaným kusem látky,
nech či ber,
je nasaji a pohltím.

V kalamáři oškubaný brk
a klišé plný věrtel mi smyčku stáhne,
když provazu zas nastavuji krk
a nůž po hrdle sáhne,
jsem sobě prokletím.

Dřevomorky plný trám...
Přemýšlím, jestli to ještě dám,
když škádlí mě svými vnady
slaměný strašák bez nálady.
A já ... snad strádám a pláču?

Suchým slzám, co tryskají v intervalu,
natáhnu šlachy a v plném sálu,
než najdu klid v plamenech hranice
já, malá čarodějnice,
v jazycích ohně skáču.

Natrhal's kopretiny na louce plné máků
a já mám zas vázy plně navijáků,
kovových lan a háků pro lepší pocit.
Nad ránem než si procit
mám další osmitisícovku v zádech 
a nehnutě stojím na pedálech.

Brzda nebo plyn?