Nahoře i dole – aneb DOWN STAGE LRC

Hurá – sobota! Víkend a Rock Café… kafééé, horká griotka, víno, Jarda Jégr a Džek, Džek Denijels …. Konečně! "Koukám - volný večer, uvolněná atmosféra… ," pronesla Chloe, když jsem se rozhlédla po Rock Cafe. "Je tu Bob, hoď vokem, Lori." Pohodila hlavou směrem k nejvzdálenějšímu stolu: "Kdo to je?" podívala jsem se: "Víš, že já už házím jenom nože." "Jasněěě – tím pádem já už jenom vrhám šavle ," vrátila mi Chloe hozenou rukavici a skočila do ringu. Fotit samozřejmě …

Večer se vyvíjel tím správným směrem, nože i šavle zůstávaly ukryté na svých tajných místech jako Bondova střílecí propiska v kapse u saka. Rudys jedl třešně a pecky střílel z repráků přímo mezi stoly.

Láska na první pohled je krásná iluze, a tak sem se rozhlédla podruhé.
U stolu hned vedle seděl muž … kroutil očima, jak víčkem od lahve Jacka Danielse . Dylan se mu svezl do čela. "Dáme si slovní fotbálek?" vylezlo mu mezi rty, jak ticket sazky. Vsázel rád. Nikdy nevyhrál… ale jeho prohry byly sladké...
… a pak to přišlo – Hejno vlítlo pootevřenými dveřmi jako jeden muž a zapíchlo se rovnou do nového spodního parketu. Na chvíli na naší kytaře utichly struny. "Stand up!" hodila jsem směrem k Chloe výzvu k akci a průzkumu DOWN STAGE. Neposlušně se zvedla a zmizela v podsvětí.

Nahoře bylo toho dne v převaze ženské pokolení – hold jak to tak chodí, někdy ráj pro dámy, jindy zas pro pány... "Kudy tudy do mlýna?" položila mi svým pohledem otázku jedna z Oveček hledajících svého vlka k zakousnutí. Položila ji stejně vážně, jako si pravou rukou pohladila své plné legíny. "Dolů, Ovečko," vrátila sem jí myšlenku, jakmile sem vyčetla její nutkavou potřebu společnosti a všimla jsem si, jak Bob začal vrkat. Vrkal a mé pohledy se od něj odrážely. Měnil je v pírka a foukal je Ovečce do vlasů. Kladla sem si otázku, za čím takové ovečky chodí do mlýna, a došlo mi, že asi za mlynářem, za vodníkem.... a nebo možná za ztraceným stádem. V mlýně může být všechno, po čem touží -i čert a taky kouzelník Pokustón a jeho klobouk...takže žádný div, že taky Bob ... a nebo Bobek . Mlýn byl každopádně tady v LRC a pohádek tu je vždy ke čtení i k poslechu nespočet.

Tam u spodního baru mezitím roj obklopil Chloe stejně jako Ovečce druhá kůže její úžasné pozadí. Když se po půl hodině vrátila ke mně na střídačku, s beznadějí v tváři mi oznámila: "Asi sem se zamilovala." Dosedla na barovou židličku a před očima mi mávala displayem foťáku: "Je mezi námi věková propast jak hradní příkop… Lori! Ale Ten JE, i kdyby NEBYL!" Zasmála se, ale mně bylo jasné, že ON skutečně JE, protože jinak bychom žili všichni mimo realitu a to se v LRC nedá.

Do prostoru u kytary zazněl Mužný Hlas: "Dáme si panáčka?" Sborem sme odpověděli jak jinak než souhlasně. Během půl hodinky se otázka vznesla nad naše hlavy ještě několikrát a po několikátem souhlasném chóru jsem polkli prvního medovýho Jacka… "Nezáleží na tom, jestli kape, hlavně když prší" otočil Mužný Hlas další úl dnem vzhůru, položil si prst na rty a se slovy "Pst, jdeme loupit" nás všechny objal a rozplynul se jak dědeček hříbeček.
Chloe se zadívala na Kurta. Vycítil její rozpoložení a pravil: "Já věřím na pravou lásku... nechceš Se Mnou Pravou Lásku? Chloe si odmlžila brýle a vstoupla mu do života větou: "Myslela sem, že když máš ovci, jinou nestříháš!" "Ne-e-eeee,to je věc jiná" zabečel medový beránek a z kapsy vytáhl pytlík strouhanky, ze kterého se mu malou dírkou stále sypal bezedný obsah do skleničky od Jacka. Rohlík měl totiž zastrčený v ponožce a vytahuje ho prý jen v krajní nouzi, když vycítí, že se jím ovečka nechá opít. Strouhanku Chloe obratem rozmočila dalším panákem. Kurt zalepil dírku na pytlíku a šel stříhat jinam.

Parket byl stále plný, slavilo se velké výročí, tančilo se pod barem, na bednách i na židli. Jedinečný Tata bojs v modré čelence krájel rukama i nohama vzduch plný elektrizující atmosféry, Dylen se stal tramvajákem, ženy si ledem natírali své rtíky a ovečky svými zlatými kadeřemi v čarovném předvánočním čase rozdávaly legendární úsměvy na naše hvězdné stěny. Na naše vaše hvězdné stěny onoho dalšího legendárního večera na obou našich vašich osobitých SIT & DOWN STAGES …

(vydáno v 2. čísle THE LEGENDS TIMES - leden 2014)