NAD MĚSTEM

Nespím. Noc mě probouzí v téměř pravidelných intervalech a jakoby mě k sobě volala. Ty průhledy do vlastniho nitra mě konejší a v hlasitém tlukotu srdce do tmy je smír. Děkovný pohled na pulsujici město. Otevřený prostor. Vzduch. Rozpouštím se a rozlévám nad střechy, pod nimiž žijí lidé. Nad trávníky se psy. Nad ranní čerstvý chlad v parcích, který se se mnou prolíná.