MRHOLÍ

Je šero a v mém srdci mrholí.
Vzpomínky barví koruny stromů
a tvé kroky z dláždění
vedou zas zpátky domů.

V podzimním jitru mrholí.
Světla aut svítí proti nám,
zní struny mezi věžemi,
ta slova dobře znám.

Je pátek a zase mrholí.
Ústa jsou němá,
prázdné dlaně zebou
a jedno druhou nemá.