KOTVA

Pod jemným povlakem saténových peřin 
vlídně vkládám nekonečné hodiny do vteřin.
Lačně podléhám vlastním svodům
být zavěšená v rámě doprovodu,
co obtočí svou nohou moje tělo
s necudnou snahou, aby vyletělo
až k blankytnému nebi, až ke hvězdám,
až se mu pokorně celá odevzdám
a tiše rozplynu se v horkou páru chvil
nad přístavem, v němž si zakotvil.