DAMOKLŮV MEČ

Kořeny vrostlé do hlíny tvých úst,
na větvích zralé plody.
Nasají vláhu, či drží půst?

Češu Ti větve, ovoce padá
zralé a sladké.
A jediná vada?
Šťáva, co stéká po tváři.

Nahá jak dítě, pokorná,
oddaná všemu, co jasné není
… miluji meč Damoklův,
co vrhá odlesky zrcadlení.