ČAS

Černá postava jak smrtka mlhou se plouží,
bílé pahýly těl za sebou táhne louží.
A zvuk strašný se šíří nocí,
jak brousí kosu svojí moci.

Zuby cvakají a páteř chrastí,
už přidává do ohně další chrastí
a bolest přihazuje do plamene.
Rychle život na život zapomene.

Pozlátka alobalu zčernají a zkřehnou
a někteří ani brvou nehnou
a hladí si plnovous šedý.
On i ona oba vědí...