BOIS DE BOULOGNE

Omrzlá těla kopretin v záclonách
těžce dýchají
na prokřehlá stehna tanečnic nití,
co v pletenci těl vzdychají.

Do mě se ponoř,
utop se v pylu,
co sněží z pestíků.
Tak už mě zahřej,
roztaj zimu,
na kraji bouloňského lesíku.