2023

Stékáš mi po rtech jak horká sprcha,
voda tě smývá z vlasů i z klína.
Jsem rychle pomalá,
jsem hbitě líná.

Zajímalo by mě , jak velká pravděpodobnost je, že koupím hnusnej meloun, i když si s jeho výběrem dám fakt záležet . Několikrát sem to zkusila a pokaždý pešek. Tak sem začala kupovat jen ty rozpůlené a někdy jen čtvrtky. Viděla sem zralost, kolik má pecek a věděla sem, ze ho sním.

Nezvyklé ticho s půlnocí bez hvězd mi zní v srdci. Ta melodie mě unáší líným proudem. Ten pocit je... klidný a plný. Hutný jak masité sousto a přitom lehký jak cukrová vata... V hladině se zrcadlím já. Nahá, prostovlasá a pokorná ke všemu, co nás rozděluje ... ke všemu, co nás pojí.

Jeden z prvních podzimních dní otvírá čistý prostor v hlavě . Slunce hřeje a ladí mou mysl do klidného lehce vzrušeného rozpoložení. Břízy svými bílými pažemi pročesávají blankytnou oblohu a mám pocit, jakoby prsty vjížděly i do mých vlasů.

Taví se ve mě ochota polknout hořkou slinu. Mizí postrádání. Ztrácí se prázdnota. Zbyla nedopitá láhev včera otevřeného šampaňského. Bublinky vyprchaly. Naliju si... přeci jen v něm zůstal alkohol.

Mezi slovy i v temné noci
svítíš jak přistávací plocha v dáli.
Stačí vědět, že prostě jsi.
Nemusím ptát se, zda-li…

Zdrobnělin mám plný zuby
a mezizubní kartáček v každé kapse.
Pastu vymačkávám z tuby
a drhnu a drhnu... Raději zab se!

Prší mi uvnitř.
Z řas visí kokony smutku.
Na šťopkách závrať.
Vskutku.

Měl prostě krásný úsměv a ten upřímný smích mi už nikdy nepřestane znít v uších. Mohla bych si obě uši uříznout a vyčistit si je hřebíkem… pořád tam ten smích bude ve mně znít. Tak pravý. Tak dlouho trénovaný… tak snadno uvěřitelný… ten smích, co mě roztrhal na kusy.

Do prostorů časových os
husím brkem vpisuje mé dění.
Jak Dorotka a čaroděj v zemi Oz
na začátku sama a na konci rozdělení.

Píšu si do poznámkového bloku.
Ne... do papírového ne.